Antonín Vojtek - malíř jižní Moravy

 

Nemusíte být historici, ani potomci legionářů a přesto kniha vzbudí i váš zájem. Byli jsme u zrodu dalšího dílu

(ne)Zapomenutí legionářští "bráškové" VELKOPAVLOVICKO.

Máme ze spolupráce a z knihy radost a přejeme tvůrcům a František F. Trávníček hodně energie do další práce. V knize najdete ilustrace A. Vojtka k uvedeným obcím Bořetice, Horní Bojanovice, Kobylí, Němčičky, Velké Pavlovice a Vrbice a také jeho úvodní slovo. Rád se stal hlavním patronem legionářů Horních Bojanovic a také celé knihy.

https://www.facebook.com/legionarstibraskove/

 

 

Rád jsem přijal možnost napsat úvodní slovo ke knize o legionářích mé drahé jižní Moravy, kde jsem se narodil, a to z několika důvodů: prožil jsem II. světovou válku, viděl jsem mrtvé vojáky z

obou válčících stran a pozoroval jejich únavu a celkovou frustraci. Také mám věk, který mi umožňuje pochopit mnohé souvislosti. Sám jsem ve svých osmnácti letech musel na šest let opustit rodiče a

svou rodnou obec Horní Bojanovice. Z okolních obcí Němčičky a Bořetice pocházeli moji příbuzní.

Členové široké rodiny pak pobývali také v Kobylí, na Vrbici, ve Velkých Pavlovicích.

Počet legionářů z těchto obcí potvrzuje skutečnost, že mladí vojáci, kteří bojovali za naši novou státnost a za československé ideály, patřili stejně jako já k jihomoravským furiantům.

Opustil jsem na dlouhý čas svou krásnou krajinu hebkých a něžných ženských tvarů, krajinu s ležící ženou – Pálavou, pracovité a těžce zkoušené lidi. Byl jsem přinucen v dalekém pohraničí, tam na západě „bojovat“ za lepší zítřky. Ne, nebyl jsem legionářem v pravém slova smyslu, ale mnohé jsem

s vojáky těch dávných časů sdílel. Touhu po domově především a příkoří, že jsem stále něco musel.

Žil jsem pod tlakem nesvobody. Po šesti letech jsem „dezertoval“ a vrátil se domů. Stal se ze mne malíř, který cítil, že své krajině něco dluží. Lásky jsem měl ve svém srdci vrchovatě, neboť byla

umocněna odloučením a touhou po domově. Žil jsem láskou a pro lásku. Začal jsem malovat obrazy, které připomínají sny. Malíř je v podstatě šťastný člověk. Nic nedělá, jen maluje, dělá radost jiným.

A já jsem si jist, že i vojáci – legionáři měli své představy o lepším světě. Také o tom, že až se vrátí, zažijí vděk a úctu. Zažili přece tolik trápení a bolesti. Jenže v životě lidském je často všechno

jinak. Stovky se jich nevrátily. Stovky legionářů byly zneuznané, stovky upadly v zapomnění. Téměř všichni byli zklamáni.

A právě my, současníci, my, kteří žijeme v míru a blahobytu, bychom jim měli vzdát poctu, nikdy bychom neměli na ně zapomenout. Život člověka probíhá v souvislostech. Kdybychom se zamýšleli a přemítali, pak právě tito mladí chlapci si zaslouží náš obdiv a úctu. Jim vděčíme za naši

svobodu.

Je pravdou, že čas se snaží uvrhnout minulost v zapomnění. Tato kniha však bude vzdorovat této realitě. Kdykoli ji čtenář vezme do ruky, vždy oživí minulost a připomene, komu vděčíme my

a naše děti za život, který máme ve svých rukou.

září 2018 Antonín Vojtek