Antonín Vojtek - malíř jižní Moravy

 

VÝSTAVA BYLA ZAHÁJENA A PRO VŠECHNY ZÁJEMCE JE PŘÍSTUPNÁ V OTEVÍRACÍ DOBĚ KNIHOVNY. MÁTE TAKÉ MOŽNOST SI PŘEČÍST ÚVODNÍ SLOVO KARLA KŘIVÁNKA.

 

Dámy a pánové, dovolte mi úvodem naší vernisáže několik slov.

Víte, kreslení je pro mnohé z nás jistou obsesí. Řekl bych spíše posedlostí. A v mnoha případech i nedílnou součástí naší výtvarné tvorby. V duchu děkujeme panu Hardmuthovi za geniální vynález tužky a  Číňanům za pintu tuže. Výtvarníci, ti milují čisté papíry. Stejně jako neposkvrněná plocha plátna nás po léta vzrušuje bělost a hebkost nebo drsnost papíru Není nás holenku málo. Vážně. A mezi takové dlouhodobě závislé patří i doyen břeclavské výtvarné obce Antonín Vojtek. Tento rodák z Horních Bojanovic / 1934 / nalézá postupně své zázemí v Hustopečích, poté v Lednici, dále v královském městě Podivíně, aby nakonec zakotvil v Břeclavi. A všude kreslí. Kresba provází Antonína Vojtka od samých počátků jeho výtvarné cesty. V raném období prozrazují jeho práce okouzlení kresbami Maxe Švabinského, snahu o dokonalost kresby. Ale postupně se jeho rukopis uvolňuje a autor nachází vlastní osobitý výraz, výtvarnou stylizaci a svá témata. Jistě, v prvé řadě je to krajina

jižní Moravy, s jejímiž podněty je jeho tvorba výrazně spjata. Z těch mladých let známe jeho kresby z dnes již zmizelé krajiny, současných Mušovských jezer. Kresby vznikající na toulkách místy pod Pálavou. Poté jsou jeho další kresby spjaty s jeho lednickým intermetzem. A  pak se malíř

se svým skicákem a stavuje na Pohansku. Vyměnil poetiku lednických rybníků za staré duby lužního lesa a čapí hnízda. Tady zůstal. Ale. Ale je tu ještě vůně moře a dlouhodobé okouzlení romantiko jadranského pobřeží. Nesmíme však zapomenout na další klasickou inspiraci výtvarníků.

A tou je po staletí žena. Žena světlem oděná. Průběžně tak vznikají celé řady rychlých skic. Kreseb uhlem či měkkou tužkou. Pak jsou tu květiny. Křehkost jejich květů, vůně a jejich harmonické spojení s akty. Bohatá vegetace krajiny pod Pálavou je často umísťována do prvního plánu jeho obrazů. Na naši výstavu v Galerii na schodech jsme programově vybrali Vojtkovy kresby z těchto tří jmenovaných tematických okruhů. Vzhledem k  rozsáhlého množství autorových kreseb je vybraná kolekce tvořena pracemi z rozmezí posledních deseti let. Jednotícím prvkem jeho kreseb je autorova typická linka. Fascinovaná křivkami kmenů, jejich větvoví a meandry kalně zelené Dyje. Inspirativními tvary ženského těla i úžlabími listů. Na výstavě nalezneme vedle klasických černobílých kreseb také řadu kreseb jemně kolorovaných. To když z kreslíře vystrkuje růžky malíř. A větří výrazný obrazový pach. Ach. Možná, že se mýlím. To je přece lidské. Vojtkovy kresby je možné zařadit do dvou linií. Do té první patří práce, které mají určitý realisticko topografický charakter. Tvoří základ pro přípravu dalších obrazů. A mezi ty druhé patří volné kresby žijící vlastním svébytným životem. S jistou dávkou poetizace a symbolismu. Ženské postavy vzlétají nebo hovoří s krajinou či s květinami. A ještě nesou určitá poselství. Abych se pokorně vrátil k prvním řádkům textu. Domnívám se, že kresba je pro nás a jistě i pro Antonína Vojtka darem. Obdarováním od věrných můz.

Karel Křivánek